NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Analepsia, od „analeptikum, liek povzbudzujúci činnosť životne dôležitých orgánov“. Ešte že tak. Nestrácam čas s „extrémnymi“ kapelami, dolujúcimi v kadejakých hnedých tuneloch, občas rozmýšľam nad tým, prečo niekto solídny BDM nárez nevie pomenovať lepšie než nejako ako „menštruačne roz-skonzumovaný“ a podobne, ak už „gore“, tak si proste predstavujem iné veci, hoci zhodou okolností je v tomto príklade krvi dosť. („Trusomkrstený pičolovec“ je tiež do klenotnice vypečených názvov.) V každom prípade je dobre, že som bol vyvedený z omylu a neodignoroval novú bandu, ktorá rozmetala aj naživo na druhom pokračovaní košického Deathfestu.
ANALEPSY sú kvarteto z portugalského Lisabonu, existujú od roku 2013 a v januári vydali svoj debutový album. O tom, že ide o nádejnú družinu, už čo-to hovorilo aj EP z roku 2015, pokiaľ ale ide o „Atrocities From Beyond“, myslím, že Flávio Pereira (basgitara), Tiago Correia (bicie), Marco Martins (gitary) a Diogo Santana, 20-ročná BDM verzia Chucka Schuldinera (gitary, vokál) mohli prihodiť o desať minút viac a aj tak by nuda nebola. Výborný brutálny death metal, jedna z európskych nádejí v žánri, ktorý už myslím povedal väčšinu toho, čo mohol. Náklepy s technicky prepracovanými gitarami sú skĺbené so slammingom tak dobre, že to po čase opäť znie sviežo a neotrepane. Drvivá ukrutnosť vyšperkovaná gitarovými vyhrávkami, neraz naozaj zlovestne dramatickými, skvelo stvárňujúcimi desivé prevažne sci-fi témy textov. Sóla a chladná, ponurá atmosféra. K tomu dokonale neľudské hlboké growly, výlevky a zadrhávajúce píly. Komu by bolo málo, môžem odporučiť aj splitko s nórskymi chlívákmi KRAANIUM z tohtoročného leta.
8,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.